Jak jsem psal o webu, který nebyl

Konec roku je časem ohlédnutí, kdy vychází články typu „Nejhorší propadáky roku,“ „Nejslavnější celebrity roku“ nebo „Nejlepší ryba roku“… Letos i já přispěju se svou troškou a vrátím se k činnosti, kterou jsem letos strávil celkem dost času: psaní diplomky. Mým cílem je především si uspořádat myšlenky. Nebude to na „Nejlepší diplomku roku 2017,“ ale pro mě je to tečka za studiem na SNM.

O čem má diplomka je

Práce se jmenuje Web, který nebyl: Xanadu a alternativní pojetí hypertextu. Pod krkolomným názvem se ukrývá rešerše na téma hypertextových systémů, předchůdců dnešního Webu. To, že se jedná o předchůdce, však neznamená, že jsou méně dokonalé než dnešní Web – právě naopak. Vizionáři osobních počítačů, jako Douglas Engelbart a Ted Nelson, přišli s návrhy, které v mnoha ohledech předčí schopnosti dnešních systémů a stále mají co nabídnout. Právě Nelsonovu systému Xanadu je věnovaná velká část práce i s náznaky, jak přenést jeho klíčové myšlenky do současného Webu – a jeho možných nástupců.

Vedle PDF je k dispozici i zdrojový kód práce.

Jak jsem se k tomu dostal

Když jsem se jako absolvent techniky hlásil na humanitní obor, chtěl jsem najít balanc mezi teorií a technickou realizací. Proto jsem si představoval, že má závěrečná práce musí být softwarovou implementací, alespoň prototypem. První návrh diplomky, se kterým jsem se na SNM hlásil, se zabýval kontextem uživatelů: fyzickou lokací, aktivitou, daty z kalendáře a čímkoliv dalším. Jakýsi náznak teorie měl být v problematice autonomie a ovlivnění uživatele, ale to mě ani tolik nezajímalo. Výsledek měl být jakýsi hybrid textu a aplikace, který pracuje s kontextem čtenáře, monitorováním jeho chování během čtení i fyzickou lokací. Vtip byl v tom, že takto realizovaná měla být právě výsledná práce, která by se měnila v závislosti na aktivitě čtenáře. Jak by se to přeneslo na papír byl „implementační detail.“ Ve výsledku mě nenapadlo mnoho způsobů jak využít kontext čtenáře pro čtení teoretické práce a Robert Scoble mi o pár měsíců později vyfoukl pracovní název Age of Context. V praxi tyto nápady skvěle vyjádřila hudební skupina John Moose: vydala hudební album ve formě mobilní aplikace, která funguje jen v lese.

Po několika neurčitých pokusech definovat diplomovou práci související s výukou programování a řadu školních prací později jsem si všiml, jak špatně se mi pracuje s akademickými zdroji. Proč i přes všechny vymoženosti Webu a hypertextu používáme obstarožní citační aparáty? Proč jsou všechny akademické články ve formátu PDF? Proč mě některé nástroje nechají anotovat jen webové stránky, nebo PDF soubory, ale nikdy je nedají dohromady? A proč každý nástroj dříve nebo později zanikne i s mými daty? Jako hlavní inspirace pro vznik hypertextu se udává článek As We May Think, ale je web skutečně tím pověstným Memexem? Přišlo mi, že vize Vannevara Bushe je stále sci-fi oproti realitě současného webu. Stejně jako mnoho lidí přede mnou (což jsem ještě netušil) jsem chtěl přenést Bushovy myšlenky do současného webu a diplomka měla být záminka, jak se dokopat k realizaci prototypu. Můj první pokus o zadání zněl takto:

Cílem práce je vytvořit koncepci systému pro osobní sběr a syntézu informací s ohledem na potřeby znalostních pracovníků. První část práce bude analyzovat rané hypertextové systémy – zejm. Memex, Xanadu – a jejich následovníky jako nástroje pro extenzi lidské paměti a introspekci. Druhá část se bude věnovat současnému stavu: Webu jako dominantnímu hypermediálnímu systému a konvenčním nástrojům pro kolekci a správu informací. Ve třetí části budou tyto poznatky použity pro teoretický návrh systému který by mj. reflektoval kontext, v jakém jsou informace pořízeny a umožnil by jejich rekurzivní syntézu. Zvláštní pozornost bude věnovaná etické problematice takového systému, mj. autonomii uživatele a vlastnictví dat.

Josef Šlerka trefně poznamenal, že to je taková „teorie všeho.“ I tu autonomii uživatele jsem tam nacpal! Po konzultaci nad zadáním jsem se smířil s tím, že hlavním výstupem mé práce nebude implementace, pokud není předmětem navazujícího výzkumu. Josef mi navrhl, abych se zaměřil na Teda Nelsona a jeho Xanadu. Mytický projekt dokonalého hypertextového systému, který od šedesátých let nebyl po mnoha peripetiích stále dokončen – nejdéle existující „vaporware“ v historii software. Tehdy jsem měl jasno, že příčinou problémů Xanadu je osoba Teda Nelsona, kterého jsem měl za egomaniaka a samozvaného génia, jehož představy byly už dávno překonané. Koneckonců jsem přečetl The Curse of Xanadu, kde bylo řečeno o Xanadu vše, co řečeno být mělo. Josef mě odkázal na Alexe Wrighta s přednáškou The Web That Wasn‘t a na Nelsonovu knihu Computer Lib / Dream Machines (s poznámkou „to je psychopatický!“). Ve finálním zadání jsem se zaměřil na analýzu projektu Xanadu a přidal jsem si k tomu vyhodnocení aplikovatelnosti Nelsonových myšlenek na současný web. Od Wrighta jsem si sprostě půjčil název.

Jak mi šlo psaní

Z počátku mi přišla rešeršní práce jako výhoda: stačí toho hodně načíst a nemusím se s nikým bavit. Základní přehled jsem získal ze tří knih:

• What the Dormouse Said od Johna Markoffa popisuje okolnosti vzniku průmyslu osobních počítačů v šedesátých letech v Kalifornii, včetně vlivu kontrakultury a psychedelik; soustředí se zejména na kariéru Douglase Engelbarta, který se sám inspiroval Memexem.
• Glut: Mastering Information Through the Ages Alexe Wrighta, kde mě zajímala pouze kapitola The Web That Wasn’t. Odtud jsem čerpal zejména informace o Paulu Otletovi, „zapomenutém praotci hypertextu,“ který v historii webu bývá značně opomíjený.
• Memory Machines od Belindy Barnet, kde je popsané prakticky vše, čemu jsem se ve své práci věnoval.

Užitečná pro mě byla i diplomka Vision & Reality of Hypertext and Graphical User Interfaces od Matthiase Müller-Prove, která je sice kompilační a technická, ale věnuje se podrobněji fungování jednotlivých hypertextových systémů. Většina ostatních textů spíše řeší záměry tvůrců jednotlivých systémů, ale méně se zabývá tím, jak výsledný systém fungoval, nebo měl fungovat.

Po přečtení několika knih jsem stále měl jen velmi matnou představu co vlastně Xanadu doopravdy je a co se z jeho vize podařilo realizovat. Nezbylo mi než se poohlédnout po primárních zdrojích. Nelsonův problém není v tom, že by toho napsal o svých projektech málo, problém je vše dohledat a vyznat se v tom. Nelsonovy články jsou spletenec odkazů na již neexistující nebo nikdy nepublikované stránky, knihy, které vyšly v omezeném nákladu a „osobní komunikaci.“ Nemůžu se ubránit dojmu, že Nelson chce prakticky demonstrovat nedostatečnost webu, jako hypertextového média, neschopného pojmout jeho komplexní, „intertvingulární“ myšlení.

Dohledávání zdrojů pro mě bylo praktickou lekcí „webové archeologie,“ značnou část Nelsonových zdrojů cituji skrze Internet Archive. Za svůj velký úspěch považuji objevení skenu (beznadějně rozebrané) Nelsonovy knihy Literary Machines, ve které celistvě popisuje projekt Xanadu. Tři z pěti kapitol se nachází se na jeho již neexistující domovské stránce v obskurním formátu JFAX. Naštěstí se dá celá kniha objednat ze zahraniční knihovny. Jindy se mi podařilo najít Nelsonův článek Getting It Out Of Our System publikovaný v obskurním sborníku z roku 1967 v Národní technické knihovně.¹ Mnoho zábavy jsem si užil i při procházení Nelsonových rukopisů a strojopisů:

Čím hlouběji jsem se nořil do původních vizí hypertextu, tím více jsem litoval, že jich tak málo bylo uskutečněno. Jak se mi kupily materiály a výpisky, bylo pro mě stále obtížnější se v nich vyznat. Možná za to může mé zmatkářství, zapomnětlivost a absence systému. Ale i tak se nemůžu ubránit dojmu, že naše prostředky pro syntézu informací se přes veškerý technický pokrok příliš nevyvinuly.

Co mi to dalo

Ve výsledku jsem rád, že jsem pro diplomku zvolil toto téma. Překvapilo mě, jak zásadní byla vize Memexu pro následný rozvoj osobních počítačů a nejen hypertextu. I přes svou počáteční skepsi a nechuť vůči Nelsonovi jsem nakonec docenil jeho vizi a nezřídka jasnozřivost. Jeho psaní je poněkud pompézní a různá podobenství a jazykové hříčky moc nepomáhají v pochopení jeho (zejména raných) textů. Přesto si myslím, že jeho myšlenky jsou stále relevantní a neměly by být zapomenuty. Celkově pro mě byla diplomka exkurzem nejen do historie, ale i do paralelního světa, kde se vývoj počítačových systémů řídil jinými, lidštějšími principy.

Konkrétněji jsem získal odlišný pohled na hypertext a mohl tak formulovat nedostatky současného webu: absenci obousměrných odkazů, omezené možnosti detailního odkazování na konkrétní část dokumentu, omezenou životnost materiálů na webu a další. Nejsou to problémy vycucané z palce, ale konkrétní body, které už byly v jiných systémech vyřešené.

Co dál

O tématu budu přednášet v únoru na Pragoffestu a v březnu na New Media Inspiration. Mimo to bych se rád dostal k praktické realizaci řešení některých z nastíněných problémů. V práci zmiňuji projekt Hypothes.is, který rozvíjí ekosystém pro anotace na webu. Stejnou logiku lze využít pro anotování odkazy, které by obohacovaly existující dokumenty o propojení s dalšími materiály. Jeden z mých problémů by řešil sběr takových anotací na jedno místo, bez ohledu na zdrojovou aplikaci nebo zařízení. Dalším krokem by byla aktivní podpora při psaní textů a vytváření „hluboce propojených“ dokumentů s externím formátováním, jak naznačuje prototyp Hope. Velký potenciál cítím i u projektů pro decentralizaci webu, zejména IPFS. Trochu mě mrzí, že větší pozornost na sebe strhla související technologie Filecoin, která se veze na současném trendu investic do kryptoměn a „ICO.“

A v neposlední řadě bych chtěl o tématu ještě psát, takže tento studijní blog nemám v plánu zatím zavírat.

Poděkování

Poděkování patří samozřejmě vedoucímu Vítu Šislerovi, konzultantovi Josefu Šlerkovi a oponentce Ditě Malečkové. Můj největší dík má Jana Ada, která nejen že trpělivě snášela můj nekonečný stav #píšudiplomku, ale ještě mi celý text zkontrolovala a alespoň částečně napravila mé neohrabané a omezené psaní. Za korekturu a jazykovou konzultaci děkuji i mému otci a Jakubovi Jirůtkovi. Výsledná podoba práce je zásluhou kolegů z ČVUT, kteří vyladili šablonu pro TeX, ze které jsem vycházel: Jakuba, Mira Hrončoka, Ondry Gutha a Davida Labského.