Decentralizovaná budoucnost sociálních médií (NMI14)

Pravděpodobně jste zaznamenali, že Facebook letos, 4. února, oslavil deset let existence. Za tu dobu se ze seznamky pro vysokoškoláky stala globální komunikační platforma, kterou používá více než sedmina lidstva.

Náš vztah s Facebookem je… komplikovaný. Je skvělé mít jedno místo, které nám zprostředkovává kontakt se všemi přáteli, ale nelíbí se nám, jak Facebook samotný zasahuje do našeho soukromí a uzurpuje si kontrolu nad našimi daty.

Své o tom vypovídá i evoluce soukromí na Facebooku. Od roku 2005 do roku 2010 se výchozí nastavení soukromí změnilo do té míry, že vlastně žádné soukromí nemáte. Jistě, jedná se o výchozí hodnoty, které můžete změnit, ale některé informace, jako vaši fotku či co „lajkujete“, si skrýt nemůžete.

Zuckerberg změny vysvětloval tak, že blogování a „jiná média“ (jako Twitter), nás přivedly ke většímu sdílení informací s více lidmi. Údajně jde o posun společenské normy. Tím však ve vší skromnosti opomíjí dopad samotného Facebooku – se stovkami milionů uživatelů má vaše jednání celospolečenský význam.

Skrývá se za tím agenda zavést lidstvo do Orwellovské dystopie? Samozřejmě ne, v první řadě jde jen o peníze. Protože za dvacet let existence webu a řečí o demokratizaci médií slouží slavné sociální sítě primárně jako sofistikovaná platforma pro distribuci reklamy.

Trefně to vyjádřil matematik Jeff Hammerbacher:

Nejlepší mozky mé generace řeší, jak lidi donutit klikat na reklamy.

Dobrý způsob, jak je přinutit, představuje personalizovaná reklama. K tomu však potřebujete, aby uživatelé o sobě sdíleli co nejvíce informací. A za to se pak mohou lépe spojit se svými oblíbenými značkami.

A jestli je Facebook v něčem inovativní, tak právě ve vytěžování dat a v distribuci reklamy.

Před sedmi lety uvedl Facebook Beacon, který automaticky sdílel vaši aktivitu na různých stránkách. Po odporu veřejnosti funkci stáhnul a v roce 2010 jsme místo toho dostali Instant Personalization. Ta pro změnu spočívá v předávání vašich dat „vybraným partnerům.“

Federalizované sítě

Rok 2010 byl vůbec zajímavý. Byl vyhlášen oficiální Den, kdy skončíme s Facebookem; v době realizace se zavázalo asi 33 000 lidí. A antifacebooková nálada ve společnosti vynesla do popředí projekt Diaspora.

Diaspora

Čtyři studenti z New York University se rozhodli, že vytvoří otevřenou, decentralizovanou alternativu Facebooku. Neměli ještě ani řádku kódu, a přesto měli profil v New York Times.¹

Namísto plánovaných 10 000 dolarů se jim na Kickstarteru podařilo získat 200 000 dolarů a údajně přispěl i Mark Zuckerberg.

Jak Diaspora funguje?

Zvykli jsme si na centralizovaná sociální média. Například máte tři profily na třech různých službách, přičemž každá služba se chová jako jasně ohraničené silo, ve kterém existují vaše data a přátelé.

Například nemůžete snadno přesunout svůj profil z Facebooku na Google+ (bez ztráty určitých informací). Pokud chcete určitou službu využívat, musíte přistoupit na její pravidla.

Diaspora funguje jako federace. Vyberete si server, který se vám líbí, nebo si spustíte vlastní. Tomu se říká „pod.“ To ale neznamená, že můžete komunikovat pouze na daném serveru.

Ve federalizované službě můžete komunikovat s uživateli jiných serverů, bez ohledu na to, kde se nacházejí. Všichni používáme e-mail, který přesně takto funguje. Diaspora tento koncept jen přenáší na sociální média.

Funkčností i vzhledem je Diaspora takový jednodušší Facebook. Svého času však třeba přinesla koncept organizace přátel do tzv. aspektů, kterými řídíte kdo vaše příspěvky uvidí. Google+ s funkcí kruhů byl uveden až v roce 2011, tedy o rok později.

Tou dobou už však média Diasporu pomalu odepisovala. Antifacebooková revoluce se nekonala, Diaspora nesplnila přehnaná očekávání. Projekt také tragicky poznamenala sebevražda jednoho z hlavních vývojářů.

Friendica

V roce 2010 vznikl ještě jiný projekt, bez většího zájmu médií: Friendica.

Friendica není tak konzervativní jako Diaspora. Je extrémně konfigurovatelná, extrémně rozšiřitelná a… extrémně nepoužitelná. Nicméně můžete si zapnout tlačítko „Dislike“ a propojit se i s uživateli Diaspory.

Podle statistiky z roku 2012 bylo v síti 6 200 veřejných profilů a přes 700 serverů. To mimo jiné souvisí s tím, že zprovoznit si vlastní server je v případě Friendicy mnohem jednodušší než u Diaspory.

Autor Friendicy v současnosti pracuje na následníkovi, který nese název Red Matrix. Nebo Zot. Nepodařilo se mi jednoznačně určit, co je co. Nicméně vedlejším produktem vývoje je ohromné množství těchto obrázků, takže se ještě máme na co těšit.

Buddycloud

Ne všechny otevřené alternativy Facebooku musí být nepoužitelné, důkazem budiž Buddycloud.

Komunikace mezi servery probíhá prostřednictvím Jabberu (respektive XMPP) a základním konceptem jsou kanály. Kanál může být váš osobní profil nebo i otevřená skupina.

Buddycloud je zajímavý protože staví na osvědčeném protokolu pro real-time komunikaci. Je tak vhodný třeba pro firemní nasazení, kde se Jabber dobře ujal.

Pojďme se bavit o Twitteru. Co je špatného na Twitteru? Všichni mají přece Twitter rádi! Má jednoduché nastavení soukromí, reklamy nejsou tak vtíravé a nesnaží se nás různými algoritmy uzavřít do informační bubliny, jako Facebook.

Paul Graham šel tak daleko, že Twitter označil za nový komunikační protokol, kde pouze nespecifikujete příjemce. V podstatě tak srovnává tweety s e-mailem nebo s hypertextem.

A v roce 2009, kdy jste měli na výběr desítky klientů (včetně tweetujících kytek), to tak skutečně vypadalo.

Jenže v dalších letech to šlo z kopce, především pro vývojáře třetích stran, právě jejichž zásluhou se Twitter původně zviditelnil.

Twitter se totiž rozhodl vydělávat na reklamě. To pro firmu znamenalo převzít kontrolu nad daty uživatelů a celým ekosystémem aplikací.²

Situace vyvrcholila v roce 2012, kdy byla oznámena nová verze aplikačního rozhraní, ze které pro vývojáře vyplývala docela odlišná pravidla hry. Předtím bylo možné získat většinu dat bez registrace (vzhledem k tomu, že většina tweetů je veřejných…), nyní jste nejenom museli podstoupit registrační proces, ale navíc vaše aplikace může mít jen omezený počet uživatelů.

Vývojáři tohle pochopitelně vnímali jako podraz. A byl to jeden z důvodů, proč vznikla platforma App.net, která slibovala „sociální real-time feed bez reklam.“

Ze začátku to vypadalo jako Twitter… Za 50 dolarů na rok. Čímž si App.net vysloužil označení jako „Twitter pro technosnoby.“

První aplikací byl mikroblog Alpha, který se stal zdrojem nepochopení. App.net totiž slouží jako aplikační platforma; je to vlastně úložiště dat zkombinované se sociálními funkcemi. Jak s ním budete zacházet, záleží na vaší volbě aplikací.

Najdete zde aplikace pro instant messaging, kurvítko fotek nebo správce souborů.

Jako uživatelé máte centrální kontrolu nad všemi svými daty. Nemusíte se neustále někde registrovat a hledat přátele, chcete-li vyzkoušet novou aplikaci. Jako vývojáři máte aspoň minimální jistotu, že si vaše aplikace najde své uživatele a zároveň je vývoj mnohem jednodušší, protože se soustředíte na aplikaci samotnou.

Zájmy uživatelů, vývojářů i provozovatele jsou tak v souladu. Myšlenky na kterých App.net stojí jsou dobré, ale stále je zde fatální vada: pokud App.net jednoho dne skončí, nebo se zpronevěří svým principům, úžasný ekosystém aplikací je vám k ničemu.

Řešením by bylo, kdybyste si mohli svého provozovatele vybrat nebo si spustit vlastní server.

Aplikační platformy pro sociální média

Tent

To třeba slibuje Tent. Nejedná se o aplikaci, ale o nový protokol, který řeší podobnou funkcionalitu, jako App.net, ovšem decentralizovaně. Tent je ještě ve vývoji a to je u protokolu problém – specifikace se změní a vaše aplikace se rozbijí. Autoři proto ještě nedoporučují Tent používat pro produkční nasazení, nicméně už pro něj existují první aplikace.

Můžete si třeba vyzkoušet službu Cupcake, která zároveň slouží jako referenční implementace. Opět zde najdete mikroblogovací klient, soukromé zprávy a správce souborů.

Specifikace Tent by mohla být hotová ještě v tomto roce, takže uvidíme, co se z toho vyklube.

trsst

Jiný postup zvolil projekt trsst, který staví na formátu RSS. Přidává sociální funkce, šifrování a možnost mikroplateb přes kryptoměny.

RSS feedy používá většina z nás i pokud si to neuvědomujeme. trsst by tak mohla být přirozená evoluce tohoto formátu.

Všechny úvahy nad federalizovanými sítěmi jsou fajn, dokud jste doma v teple s rychlým připojením, ale co když se věci pokazí a situace je vážná? Dokonce tak vážná, že vyrazíte do ulic s pečivem na hlavě?

V případě Arabského jara bývá často zdůrazňovaná nezastupitelná role sociálních médií. I pokud tato tvrzení akceptujete a myslíte si, že by sociální média mohla sloužit pro organizaci protestů a předávání informací, je zde stále jeden zásadní problém:

Pokud vláda odpojí Internet, odpojí vás od Twitteru. A federalizované sítě řeší problém jen částečně, protože mají stále centrální bod selhání.

Distribuované sítě

Co potřebujete je distribuovaná síť. Data se replikují mezi členy sítě, takže zastavit šíření informací je obtížné. Tak funguje například BitTorrent.

twister

A tak funguje i twister, distribuovaný mikroblog. Přestože existuje sotva pár měsíců, již se jedná o funkční náhradu Twitteru.

Zajímavá je i volba technologií; twister se skládá ze tří propojených vrstev, které už se v praxi osvědčily u dobře známých distribuovaných systémů:³

1. BitCoin, konkr. systém registrace a autentizace klientů. Uzly sítě si mohou jednou za 8 hodin „vytěžit“ privilegium poslat promovanou zprávu, kterou uvidí celá síť.
2. Distribuovaná hashovací tabulka zde slouží pro ukládání sdílených zdrojů, například avatarů i krátkodobých informací, včetně nových zpráv.
3. BitTorrent pak řeší šíření samotných zpráv na bázi sdílení souborů, včetně dlouhodobých archivů.

Twister však stále počítá s tím, že máte funkční síťovou infrastrukturu a to může být luxus – třeba v případě živelné katastrofy. Pokud nemáte infrastrukturu, musíte si jí vytvořit.

qaul.net

Tím se zabývá například projekt qaul.net, který vytváří miniaturní sociální sítě na bázi „mesh networkingu.“

qaul.net se šíří jako virus. Převezme kontrolu nad zařízením a vytvoří přístupový bod přes Wi-fi. Když se přes tento bod připojíte, stáhnete si software, který opět převezme kontrolu, začne nabízet připojení dalším členům sítě a tak dále.

Jakmile jste v síti, můžete chatovat, sdílet soubory a telefonovat. V rámci sítě, bez centrálního bodu.

A pokud nemáte ani elektřinu? Pak vám zbývá nejspíš jen holubí pošta.

Potřebujeme prostředníky?

Když se řekne „sociální média,“ zpravidla si vybavíme konkrétní značky, řešíme co aplikace A má za funkce navíc oproti aplikaci B. Ovšem podstata těchto médií zůstává stejná: neomezená komunikace s lidmi. Známými, neznámými, v reálném čase či asynchronně.

Zvykli jsme si komunikovat přes prostředníky jako je Facebook a Twitter, přitom zde zmíněné a další projekty dokazují, že prostředníky nepotřebujeme nebo jejich dopad můžeme minimalizovat. Srovnat je na úroveň alternativ.

Řada podobných projektů již zanikla a pravděpodobně zaniknou i některé z těchto. Autoři jsou většinou nadšenci, kteří nehledají slávu nebo peníze, chtějí nabídnout světu nové způsoby komunikace. Jejich nadšení však většinou vyprchá – bez investorů, bez reportáží na Mashable a bez IPO zůstanou tyto projekty zajímavým pokusem, který nikdy nenašel uplatnění — a to je škoda.

Minimum které můžeme udělat je, že budeme těmto projektům věnovat trochu více pozornosti, než dietě Marka Zuckerberga a ukradeným účtům známých osobností na Twitteru.

Chci vás proto odkázat na projekt Redecentralize, kde se dozvíte více.